Rubriky
Rozkvět

Změna

Změna je život, život je změna, jak získat motivaci ke změně a k životu?

Pokud jsem v situaci, která mně nevyhovuje, chci změnu a změna většinou vyvolává obavy a strach, ale kde je změna je i příležitost. Pravidlo č.1 je neměnit to, co funguje, pravidlo č.2 nelhat si, že něco funguje, když to není pravda a přiznat si, že změna je potřeba. Čím dál víc lidí řeší určitou nespokojenost s tím, kde jsou a jak se cítí. A není rozhodující stav konta, počet aut a nemovitostí. Kouč Marian Jelínek říká, že nejdůležitější je rovnováha mezi dvěma druhy myšlení, mezi „racionálním“ a „srdečním“. Problém nastává, když máme velkou touhu být úspěšní, ale zapomínáme na emoční vazbu k činnosti, která nás má dovést k cíli, je velmi vyčerpávající dělat činnost která nás nebaví, jen kvůli cíli. A naopak, činnost, kterou vykonáváme nás baví, ale nevede tam, kam bysme chtěli. Každá nerovnováha ať na straně racionální nebo srdeční způsobí pocit nespokojenosti a pokud ten pocit přetrvává, projeví se to i ve vztazích či na zdraví. Cílem je u klienta posílit emoční vazbu nebo tu část racionální – směřování k cíli. A kde najít motivaci ke změně? Na téma motivace bylo napsáno mnoho, dělí se na vnitřní a vnější. Říká se, že vnější motivace je jako smrad, otevřete okno a vyvětrá. Obecně platí, že větší důležitost má motivace vnitřní, ta většinou zůstává konstantní a svým způsobem v člověku zakořeněná, kdežto vnější motivace se neustále mění a ve většině případů musí být pravidelně oživována. Když mě něco baví, když vím, kde je vášeň, tam nepotřebuji motivaci. Jak hledat vnitřní motivaci? Nejvíce lidí má problém uvědomit si to co má a touží po tom co nemá. S klienty se zaměřujeme na zdroje, které jim dávají energii i na ty co jim energii berou např. pomocí myšlenkových map. Na ty zdroje, co nám energii berou vytváříme strategie, jak s těmito zdroji pracovat, abychom jejich vliv maximálně omezili. To, co nás nejvíce ohrožuje jsou strachy, obavy, hrozby a domněnky. Naopak velkým zdrojem energie je pro nás tzv. FLOW stav – stav plynutí, o tom zase příště.

Vaše PP 🙂 Průvodkyně Petra

Rubriky
Rozkvět

Sekce rozkvět

18.1.2020

První sekcí Kopretiny je Rozkvět, symbolem je Jiřina – nositelka štěstí a úspěchu, rozjasní den, mysl i náladu. To je i smysl všech aktivit v rámci této sekce. Kdo viděl web www.jirmi.cz tak tuší, že Rozkvět je převážně o mně a o vás. Většinou se budeme potkávat na individuálních konzultacích, ale časem vytvoříme i menší skupiny. S názvem Poradenství je to trochu komplikované, pokud si na webu přečtete definici poradenství od V. Peavyho, možná někoho z vás napadne, že to o radách úplně není. S radami je to těžké, většinou moc nefungují, ač jsou poskytnuté v dobré víře. Můj způsob práce s klientem vychází z konstruktivismu, který přináší respektující přístup k lidem jako myslícím a aktivně jednajícím bytostem, kteří mají schopnosti a přání konstruovat svůj život a jeho význam.  V angličtině už je to trochu srozumitelnější, používá se counseling (poradenství) a guidance (vedení, nebo také navádění na cíl), správný název místo „poradce“ by asi byl „průvodce“, což ale v češtině zatím příliš zažité není. Cílem poradenského procesu je zmocnění člověka, pokud člověk převezme odpovědnost za vlastní život, pochopí, že má i moc ho změnit. Sebepoznání, sebedůvěra, sebeláska, sebepřijetí, sebeporozumění, sebehodnota, sebelítost, podvědomí, myšlenky, pocity, smysl života, je to fuška a ve škole nás to neučili. Je to cesta, na kterou je dobré mít v určitých momentech průvodce, požádat o pomoc. Jde o jiný úhel pohledu a ten sami hledáme jen velmi těžko.

Důležité je vědět kým jsme, abychom dokázali to, co chceme a mohli být tím čím bysme mohli být.

 

Vaše průvodkyně Petra  

(pokud by byl někdo, kdo se se mnou již potkal a chtěl mi napsat nějakou referenci, kterou bych mohla zveřejnit, budu ráda, děkuji)

Rubriky
Rozkvět

Můj příběh

7.1.2021

Můj příběh, jak se z kurzů o bylinkách stala Kopretina

15 let jsem pracovala ve vzdělávání dospělých a 10 let v poradenství. Posledních 5 let jsem dělala něco jiného, administrativa a celý den u počítače není zrovna můj šálek čaje, ale mělo to své důvody. Ve volném čase jsem se věnovala svým koníčkům, sportu, cestování, kultuře, setkávání s přáteli. Tak nějak na pohodu. Když přišla v březnu první vlna krize, o většinu aktivit jsem přišla. Když člověk přijde o většinu svých „hraček“, zjištuje co mu vlastně zůstane. Většinu času v práci, večer domů a o víkendu výlet. A ten pocit na pohodu se začal nějak vytrácet.

S klienty řeším to, co je baví, co umí, co jim dává smysl, co jim v životě dává radost, přemýšlíme o tom jak žít život tak, aby nás bavil celý, ne jen ten kousek když přijdeme domů z práce. Náš vnitřní kritik je mocný, nemůžu dělat to, protože…, až bude ten správný čas, až…. Každé setkání s klienty je o tom, že i já si něco uvědomím. V poslední době pracuji s klienty kteří mají zdravotní postižení, jsou ve věku 55+ a jsou nezaměstnaní. A když si uvědomím, čím procházejí oni, říkám si proč já bych nemohla dělat to, co chci. A podle reakcí klientů i to co umím. Když se stane, že pár přátel vás opustí navždy, přemýšlíte o tom jaký čas zbývá vám. Tak jsem se rozhodla, že už na nic čekat nechci, že chci ten svůj čas využít tak, aby pro mě a snad i pro ostatní měl smysl. Opustila jsem teplo kanceláře a vydala se vstříc svým snům. Určitě bude pršet, chumelit, i mrznout, ale určitě bude taky svítit slunce. Ale když se nakonec do té studené vody ponoříte, i když ten první pocit je nepříjemný, tak nakonec to stojí za to. Kdo se bojí nesmí do lesa, a já mám les ráda. Nikdy není pozdě stát se tím, kým byste mohli být.

Petra Michaličková